|
Gotické městské
hradby a parkány
(po obvodu velké části
historického města,
především v ulicích:
Podskalí, Na Bakalářích,
Komenského a v Palackého
sadech)
Město Písek bylo
založeno jako součást
královského hradu, jež
zde plnil jednak funkci
dozoru nad rýžovníky
zlata v Otavě, jejich
ochraně a ochraně
vyrýžovaného zlata a
dále také chránil velmi
důležitou obchodní cestu
spojující české země
s Bavorskem a horními
Rakousy (Zlatá stezka).
Samozřejmou součástí
středověkého města byly
městské hradby, kterými
byl Písek obehnán
v délce přibližně 1,4
kilometru.
Hradby byly při
základech silné více než
dva metry a v horní
části zakončeny
cimbuřím. Zpočátku byly
hradby nižší a teprve
později bylo pro větší
obranyschopnost města
cimbuří zazděno a hradby
zvýšeny až na 10 metrů.
V případě napadení
sloužily obráncům města
k pohybu na vnitřní
straně hradeb ochozy, po
nichž se obránci mohli
v potřebné výšce
opevnění pohybovat.
Na vnější straně byl po
obvodu hradeb více než
10 metrů široký hradební
příkop (mimo část hradeb
chráněných řekou
Otavou), který byl
zčásti zavodněný,
napájený pravděpodobně
z potoka přitékajícího
z Píseckých hor
v místech dnešní
stavební proluky naproti
hlavní poště.
Hradby byly ještě
přibližně na každých cca
75 metrech zesíleny
širokými půlkruhovými
baštami, které se
dochovaly na dvou
místech: Ta zachovalejší
se nachází přímo za
pomníkem padlým u
Melegnana a Solferina a
druhá, zvaná baba je
dnes stavební součástí
domu na severním konci
Palackého sadů (naproti
hlavní Poště).
Další součástí píseckého
opevnění byly gotické
parkány.
Parkán je prostor mezi
dvěma řadami hradebního
opevnění, tedy prostor
mezi vnitřní (vyšší a
zároveň hlavní)
parkánovou hradbou a
před ní stojící vnější
(nižší) parkánovou
hradbou.
Tento prostor mezi
hradbami byl srovnaný
navážkou zeminy do
roviny tak, aby byl
umožněn snadný pohyb
obránců města po celém
obvodu opevnění města.
Díky tomuto řešení bylo
město chráněno dvěma
hradbami se dvěma řadami
obránců nad sebou a
minimalizovalo se tak
riziko úplného prolomení
hradebního systému.
S rozvojem zbraní a
zbroje docházelo i ke
stavebním úpravám
hradeb, kdy byly
doplňovány již zmíněnými
půlkruhovými baštami,
které umožňovaly boční a
tedy i křížovou palbu.
Bohužel pro písecké, ani
parkány nedokázaly
v době třicetileté války
město uchránit před
dobytím a následným
pleněním.
Postupem doby a s
rozvojem vojenské
techniky a taktiky se
funkce parkánů měnila –
sloužily jako místo
odpadu a vedla zde i
primitivní středověká
kanalizace - splašková
strouha. Čas od času se
toto smetiště zavezlo
navážkou zeminy a tak
docházelo k postupnému
zavážení parkánů.
Před Putimskou branou
byly písecké parkány
přemostěny dřevěným
padacím mostem, který
byl později nahrazen
dvou obloukovým mostkem
kamenným. V roce 1842
byly oblouky tohoto
kamenného mostku zazděny
a mostek rozšířen pro
provoz velkých povozů.
Dnes, téměř po dvou
staletích, byl jeden z
oblouků původního
kamenného mostku znovu
proražen a druhý zůstal
z části zazděný, aby
dokumentoval stavební
úpravy z poloviny 19.
století.
(Autor textu: Marek
Anděl)
|
