Monumentální sochařské dílo zbudované na objednávku velitelství 11. pěšího pluku v roce 1861 pražským sochařem Emanuelem Maxem, na památku hrdinské smrti 872 vojáků tohoto píseckého pluku, kteří padli v severní Itálii v bitvách u Melegnana (8. června 1859) a u Solferina (24. června 1859).
V bitvě u Melegnana se hrdinně bránilo šest tisíc rakouských vojáků ohromné přesile třiceti tisíc vojáků francouzské armády.

V následné bitvě u Solferina již proti sobě stálo 160 000 vojáků rakouské armády a 170 000 vojáků spojeného francouzsko-sardinského vojska. V bitvě trvající více než patnáct hodin byla rakouská armáda poražena a na bojišti zůstalo celkem 39 000 padlých vojáků! Z toho na rakouské straně 22 000 a na straně protivníka 17 000 obětí.
Zraněné vojáky po této druhé bitvě ošetřoval také mladý Švýcar Jean Henri Dunnant, který v roce 1862 napsal na základě těchto svých osobních zkušeností knihu Vzpomínky na Solferino a následně navrhl založit mezinárodní organizaci na pomoc raněným vojákům, která by podléhala mezinárodním dohodám. Již následujícího roku 1863 byl jedním z pěti zakladatelů Mezinárodního výboru Červeného kříže, který byl ustaven ve dnech 26. a 29. října na konferenci ve švýcarské Ženevě, jíž se účastnili zástupci šestnácti evropských zemí. Tento výbor se stal základním kamenem celosvětového hnutí Červeného kříže.
Jean Henri Dunnant získal v roce 1901 za tyto své aktivity první Nobelovu cenu míru.

Bitvám předcházelo ultimátum z 23. dubna 1859, v němž Rakousko požadovalo po Sardinii okamžité zastavení jejího zbrojení. Sardinie však tento požadavek neakceptovala a rakouská armáda tedy počátkem května překročila společné hranice, aby svůj požadavek prosadila vojenskou silou. V bitvách u Melegnana a Solferina však byla rakouská armáda poražena sardinsko-francouzským vojskem a 11. července uzavřeli na osobním setkání ve Villafrance Napoleon III. a císař František Josef I. příměří, jehož podmínky byly 10. listopadu 1859 stvrzeny tzv. curyšským mírem, kdy rakousko postoupilo Sardinii většinu území Lombardska.

Skulptura zobrazuje na třístupňovém pískovcovém podstavci lva stojícího na rozvinutém vojenském praporu. Lev, představující rakouskou armádu, svými předními tlapami šlape po dvou hadech, kdy tito hadi jsou alegorií nepřátelského francouzsko-sardinského vojska.

Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 se množily názory, aby byl pomník oslavující rakouskou armádu z veřejného prostranství odstraněn, avšak nakonec došlo ke kompromisu, kdy došlo k úpravě textu na deskách podstavce památníku.

Současný nápis na památníku:

LÉTA PÁNĚ 1856
STATEČNĚ BOJUJÍCE V KRUTÝCH BITVÁCH
U MELEGNANU DNE 8.ČERVNA
A U SOLERFINA DNE 24.ČERVNA
PADLO SMRTÍ HRDINSKOU 872 VOJÍNŮV
A DŮSTOJNÍKŮV BÝVALÉHO PLUKU Č.11

(Autor textu: Marek Anděl)

Zpět...
Nahoru...